17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii

Jsme 25 let zvyklí žít ve svobodě, nejen slova, podnikání a cestování. Máme se dobře, i když si to mnozí neumějí, či nechtějí uvědomit. 

Jsme 25 let zvyklí žít ve svobodě, nejen slova, podnikání a cestování. Máme se dobře, i když si to mnozí neumějí, či nechtějí uvědomit. Nedávno se mi jedna pacientka vyznala, že další dítě není možné plánovat. Přece: „V téhle době? “. V duchu si říkám, jak by asi tuhle dobu hodnotili naši prarodiče v době světové krize bez státních jistot a příspěvků. Nebo v době Protektorátu, či v 50. letech a vlastně kdykoli. A měli děti. Více dětí, i když se dospělosti  dožilo jen část z nich. Možná byly i šťastnější, jistě byly pokornější.

Pak ale znejistím.  „Počkej s tím jasným soudem!“, bráním sám sobě v duchu. Nemůžeš vědět, jak by se zachovali někteří z těch jiných generací, kdyby v tom materiálním marasmu dostali lákavou nabídku trochy hmotných statků s podmínkou omezení některých svých práv a svobod? Vlastně vždyť vím, jak to dopadlo v roce 1948. A iluse se rozplynou zcela, protože lidé rozhodně nejsou dokonalí. Proto nemůže existovat ani dokonalý společenský systém, ani demokracie. A už se dostávám na samou podstatu. Jestli tohle právě není úmysl a principiální součást lidské existence. Vždyť jedno ze základních poselství Bible je, že Bůh dal člověku svobodu, a celé dějiny lidského hříchu jsou odvrácenou stranou tohoto vkladu. Věčný pohyb a střetávání.     

Vždycky budou lidé, kteří neunesou osobní zodpovědnost a náročnost svobody vymění za pohodlnější krmení v kleci a sliby lepších zítřků. Těm ostatním to budou podbízet a nutit jako poctivou a upřímnou starost o ně. A vždycky se najdou lidé, kteří se tomu postaví, protože intuitivně i z historické zkušenosti vědí, že to nemůže dobře dopadnout. Ti hrdobci, kteří vědí, že svobodu lze vyměnit za ledasco, ale z dlouhodobé perspektivy to bude vždycky špatný obchod.  

Zákeřnost mnoha těžkých nemocí spočívá v tom, že se dlouho výrazně neprojevují, nebo jenom velmi nenápadně. Postupují po krůčkách a až to překročí mez, bývá již pozdě. 

Stejně tak o svobodu občana a společnost nemusí rasantně připravit válka, invaze, převrat či revoluce.  Existuje i ta zákeřnější nenápadná „ salámová metoda“.  Jen po malých kousíčkách, až nezbude nic.  A to je i nebezpečná reality show dnešních dní. Žijeme na dluh a namlouváme si, že se nás to netýká. Nejsme ochotni přinést ani ty nejmenší oběti a uskromnění. Kvůli své pohodlnosti jistě zkrachujeme. A zase se budou hledat viníci a tyranie a diktatura „spravedlnosti pro všechny“ bude mít otevřenou cestu k moci. 

Proto i v roce 2014 je nutné a důležité rozpoznávat a bránit i těm drobné ústupkům a ztrátám, které na první pohled nejsou vidět ve stínu plného nákupního košíku a vánočních slev koncem října. To např. znamená i připomínat a vysvětlovat našim dětem boj a oběti těch v dobách dřívějších, protože si to zaslouží a máme za co jim být vděčni. Státní svátek na počest událostí 17.listopadu roku 1939 a 1989 je dobrá příležitost. Alespoň pro některé z nás.