Advent covidový

Žijeme v době řádících epidemií, nejen onemocnění COVID-19, ale i nakažlivých nesmyslů a lží ohledně očkování. Obě epidemie současně nám zaplňují nemocnice po strop víceméně neočkovanými pacienty s těžším průběhem. Plánované operace jsou zrušené, omezuje se ambulantní péče. Zdravotnici jsou na pokraji psychického zhroucení a fyzického vyčerpání. Taky z pocitu marnosti a zbytečnosti trvalých bojů a proher v každodenních bitvách, které vůbec nemusely nastat, kdyby se lidé včas řádně očkovali. A k tomu sílící arogance a agresivita „hard core“ vymítačů očkování. Lékaři a hlavně sestry a další personál nepotřebují ani tak zdravice, děkování či projevy uznání, ocenili by, kdyby se lidé nechali normálně naočkovat.

Jistěže očkování není dokonalé, zcela bezrizikové, jako v podstatě všechno v medicíně. Ale nikdo nic lepšího na pandemii covidu nevymyslel. Stále je to naše dobrá šance, kterou mnozí nejsou schopni přijmout a podílet se na vytvoření kolektivní imunity.

Odmítači přijímají 5x větší riziko závažného průběhu, ohrožení na životě a trvalých následků. Sice odmítají vytvořit si očkováním vlastní protilátky, ale s cizími, které se získávají od pacientů po prodělání onemocnění nebo od humanizovaných myší, nemají ani pidiproblém. K léčbě závažných stavů dostávají takové dryáky, že proti tomu je obávaná vakcína bylinková limonáda. Například lék Ivermektin se používá dlouhá desetiletí z indikace odčervení, proti střevním parazitům a svrabu. Má nezanedbatelné nežádoucí účinky a jako antivirotikum se používá jen krátký čas, rozhodně méně než deset let požadovaných po vakcíně. Kdyby dnes sir Fleming objevil penicilin, neměl by šanci! Kdyby se navíc provalilo, že ho objevil náhodou, protože jako nepořádník utrousil kousky chleba ze svačiny na kultivační misky stafylokokových kmenů. O sto let později nestačí „lidovým expertům“ možnosti modelových simulací superpočítačových clusteru, znalosti molekulární genetiky a historicky nevídaně přísné standardy na preklinické a klinické testování při vývoji. A co to teda udělá za deset let? (Není to málo, Antone Pavloviči? Nebylo by jistějších dvacet?) Nic. Protože je to velmi nepravděpodobné, a hlavně těžko dokazatelné, že z tisíce individuálních faktorů za to či ono může jenom očkování před deseti lety. S jinými běžně očkovanými vakcínami se taky nečekalo deset let, zaplať Bůh. Kdyby čekal Fleming 10 let s penicilinem, ...

Ale osvětově lamentovat mně nestačí. Na jaře jsem pracoval v očkovacím centru, ale v prosinci v našem městě není žádné v provozu. Jen někteří obvodní lékaři očkují svoje registrované klienty. Čekací doby na očkování se prodlužují a o čas se v takovýchto situacích  hraje především. Operační den v nemocnici mám zrušený, tak chci svoje kapacity využít v očkovacím centru, které zprovozním ve své ortopedické ambulanci. Doufám, že v polovině prosince ukončím administrativní martýrium a začneme.

Nesouhlasím s plošným povinným očkováním, i když už Karel Čapek, apoštol československé demokracie a obránce svobody, ve svém bonmotu uvedl: „Demokracie je sice krásná věc, ale některé věci by se měly zakázat.“ Volně vyloženo, když je doba krizová, tak absolutní svoboda jednotlivce může být částečně omezená ve prospěch celku. I proto, že když zkolabuje zdravotnictví či společnost, tak to ten hyperindividualista, který je jednou z příčin, v důsledku taktéž odnese.

Upřímně přeji všem lidem dobré vůle, abychom rozumem, citem, pokorou a nesobectvím porazili čínský virus. Možnosti tu jsou.  Více než kdy jindy platí, nemyslet jenom na sebe, ale i na ostatní. V době sníženého komfortu a vymožeností, omezení svátečních zvyklostí a tradic si o to více užijme přítomnosti rodiny a blízkých. A nebojme se projevit, že je máme rádi! 

Jsem věřící a věřím i v to, že příští rok už bude lépe a tak to zůstane.

Ať Vás život nebolí, pěkné svátky !