Respektujte ortopedické autority a výsledky minulé, poučte se z jejich chyb a navažte na jejich úspěchy, radí mladým lékařům MUDr. Radek Černý

13. 9. 2022

Přinášíme vám rozhovor s MUDr. Radkem Černým, lékařem, s nímž se můžete setkat i v Nemocnici Nové Město na Moravě. Rozhovor vyšel v Podiatrických listech.

Pane doktore, Vaše jméno letos v naší společnosti rezonovalo v souvislosti s navýšením příspěvku na medicinální pedikúru z fondu prevence VZP, které jste jako člen Správní rady největší zdravotní pojišťovny spolu s prezidentem ČPS MUDr. Kolibou prosadil. Ale Vaše profese je ortopedie, tedy operace pohybového aparátu.

Ano, ale ten operační obor ortopedie, jak ho známe dnes, většinu své historie operačním oborem nebyl. Vždyť symbolem ortopedie je rostoucí strom, který je korigován v růstu vyvazováním ke kůlu. Prvotním smyslem ortopedie totiž bylo předcházet a rovnat deformity těla u dětí. Také samotný termín ortopedie je kompozitum ze dvou původně řeckých slov orthos – rovný a paidion – dítě. Pořádná operativa se rozvinula až v druhé polovině 19. století, když byla k dispozici éterová anestezie, asepse k udržení sterilního prostředí a později RTG zobrazení skeletu.

Jako podiatr ale řešíte problematiku lidské nohy v širším kontextu než jen operacemi. Je to tak?

Podle mne to je conditio sine qua non – podmínka, bez které danou věc nelze uskutečnit. Vnímám to jako příležitost, ale i stále přetrvávající hendikepu podiatrie, protože je to vždy o lidech. Když to dost zjednoduším, tak máme dva základní přístupy k řešení problémů nohy: konzervativní a operační. To je jako vztah mezi strukturou a funkcí, a to od sebe nelze oddělovat. Když se ortoped zaměří výhradně na strukturu, jako by léčil RTG snímek. Na RTG to bude vypadat pěkně, ale z toho nepozná, že kloub je ztuhlý nebo že obtíže jsou přenesené na jiný segment. Na druhou stranu je iluzorní snažit se napravit dysfunkci bez současné korekce hrubých strukturálních vad. Žádným cvičením není možné rozhýbat hallux rigidus. Fungující a úspěšná podiatrie, to je o spolupráci, komunikaci a vzájemném respektu. To znamená, že z mé pozice operatéra chci znát také možnosti a výsledky konzervativní terapie, neboť jenom tak mohu porovnávat výhody, rizika a výsledky, abych dokázal vybrat optimální postup v rámci individuálního přístupu. Nikdy nebudu kvalifikovaný fyzioterapeut, ale chci mít základní náhled a pak možnost spolupráce s odborníkem na rehabilitaci. K tomu také patří zkušenost s aplikací funkčních vložek.

Co se změnilo v posledních dekádách v operacích nohy?

Především uvažování a možnosti operatéra, a to zásadně. Dnes je (nebo by měl být) standardní maximálně individuální přístup, který spoléhá na několik precizně zvládnutých operačních technik, které pokryjí celé spektrum tíže deformit s respektem ke kineziologii celé nohy. Jednoznačný je odklon od rozsáhlých a resekčních výkonů. Preferují se záchovné operace, tedy bez nutnosti výměny kloubu, a miniinvazivita. Například dříve se při indikaci hallux valgus dosti univerzálně prováděla (bohužel někde stále provádí) resekční artroplastika – to znamená, že se kvůli korekci osové deformity prvního paprsku odstranila báze základního článku palce. To je nepřijatelná funkční amputace palce, který tím ztrácí funkci opory při odrazu. Technické možnosti operatéra jsou výrazně lepší než v nedávné minulosti. Jak operační nástroje a vybavení sálů, tak nabídka vnitřní osteosyntézy. Dříve se v některých případech po přetnutí kosti a korekci postavení musela noha zasádrovat na 6 týdnů. Dnes se kostní fragmenty spojí například drobným titanovým šroubkem. Není nutné sádrovat, jen odlehčovat v pooperační botce a časněji pak nastává možnost rehabilitace a návratu k běžné zátěži.

Kde operujete vy? Provádíte zákroky s hospitalizací?

Naše ortopedická ambulance funguje na Poliklinice ve Žďáře nad Sázavou. Nepovažuji za komfortní pro pacienta provádět zákroky v lokální anestezii mimo drobnosti, jako je korekce kladívkového prstu apod. Spolupracujeme s ortopedickým oddělením Nemocnice v Novém Městě na Moravě pod vedením pana primáře doc. Pilného. Klient přijde brzy ráno na lačno, ještě týž den provedeme operační zákrok v celkové či svodné anestezii a zůstává přes noc. Je o něj kompletně postaráno bezprostředně po operaci a druhý den ráno je propuštěn. Péče sestřiček a personálu na novoměstské ortopedii je i při velkém provozu perfektní, jsem jim velmi vděčný.

Po více než dvacetiletých zkušenostech v oblasti operací nohou, jaká doporučení byste předal mladým operatérům, co byste jim vzkázal?

Aby byli pokud možno pokorní a zdrženliví, což je v mládí obtížné. Čím jsem starší, tím více obecně váhám nad indikací k operačnímu zákroku, vědom si rizik a možných komplikací. Nepřijímejte nekriticky vše nové, moderní, populární, prolobované. Vyvarujte se extrémů jakéhokoli druhu. Respektujte ortopedické autority a výsledky minulé, poučte se z jejich chyb a navažte na jejich úspěchy, ale hlavně buďte aktivní, zdravě inovativní, dejte na vlastní zkušenosti, které jsou nenahraditelné, a intuici. A věřte si. I tak bude stále platit přísloví, že dobře je operovat, ale ještě lépe je nebýt operovaným.

Co děláte ve svém volném čase?

Na prvním místě je rodina, ale synové jsou už ve věku, kdy mají více své zájmy a příležitosti. Nejsem sportovní ani soutěživý typ, mám sedlácké geny a les po předcích. Tak ve svém volném čase rád pracuji jako lesní dělník. Na čerstvém vzduchu a daleko od lidi. Kácím i sázím stromy. Sázet stromy, to je to, co má opravdový smysl. Les je pes, ale to je přeci nejlepší přítel člověka.