17. listopad ve městě Žďár nad Sázavou

Pro mne patří 17.listopad k nejvýznamnějším státním svátkům

Ačkoli sužován těžkou mužskou nemocí zvanou rýmička, považoval jsem za povinnost podpořit svojí účastí aktivitu města k připomenutí tohoto důležitého symbolu. Na pietním rohu našeho náměstí se v nevlídném počasí sešla opravdu jen hrstka lidí. Jak jinak, když k volbám nechodí ani půlka voličů. Na městské akci jsem z 27 zastupitelů města spatřil jen jednu zastupitelku a tři uvolněné funkcionáře. Žádný městem jmenovaný ředitel příspěvkové organizace, nikdo z … Pan starosta po krátkém proslovu, který hodnotím velmi dobře (až na jednu připomínku, kterou nebudu připomínat), za doprovodu žesťového kvintetu připnul spolu s místostarosty věnec pod pamětní desku 17. listopadu, na kterou a také na celé náměstí, dohlíží z busty TGM. Jen mne zase zamrzelo, že když máme na městě vytvořený manuál a dotační program na regulaci reklamy, problematika reklamního smogu je dotována nadprůměrnou pozorností a finančně, proč není možné oddělit zrno pamětní desky a busty našeho prvního presidenta na travertinové stěně od plev reklamních poutačů. To, že jsem na trochu té muziky za málo peněz na budově v majetku města, jakožto bývalý zastupitel vedení opakovaně upozorňoval je skutečnost, o které jsem nezvládl pomlčet, která mne ovšem řadí do kategorie velmi lehké vlivové váhy.

O podstatě a faktech jediného mezinárodně uznávaného svátku, který byl ustanoven na základě událostí v Čechách, resp. v protektorátu B. und M. referoval historik místního muzea p. Mikule, a já k těm faktům připlácnu snaživě satirický komentář, provokativně, nepatřičně, neférově, ale i ilustrativně zevšeobecňující.

Studenti byli v moderní historii obvyklým spouštěčem a hybatelem společenských změn. Vlastně svědomím společnosti, na které naroubovali energii a sílu mládí zabojovat za „lepší svět“, a dle mého retrospektivního zhodnocení, za opravdové hodnoty. Možná i proto, že rozhodnost mládí překrývá rizika i možné následky. A studenti také za svoje ideály a pravdu trpěli. V tento den roku 1939 bylo 9 studentů popraveno, nejmladšímu bylo 18 let. Za to, že k výročí 28.října organizovali demonstraci, kde taktéž dva mladíci zemřeli. Takřka 1200 mladých lidí bylo deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen. V roce 1989 to byli studenti vysokých škol v Praze, kteří demonstrovali, že už toho mají dost, a za to od komunistů dostali na Národní třídě nakládačku.

Jací jsou dnešní studenti?

Zpráva z tisku : Studenti Pedagogické fakulty MU sepsali petici kvůli toaletám. Problém vidí v tom, že se prý často stává, že nebinární studenti nemohou nalézt toalety určené jejich pohlaví, což může vyústit v nepříjemné situace a mít negativní dopad na jejich zdraví.

Osvícený děkan jim doporučil, ať používají neutrální toalety pro vozíčkáře. A hlavně, že ze zákona nelze jinak, než mít oddělené toalety, se zřetelným označením pro pány a dámy. Ale kdo by se z učitelského dorostu obtěžoval studiem příslušné legislativy.

Nebo, když další progresivní studenti stávkují, protože se jim zdá, že současná vláda na konci roku 2022 málo razantně omezuje spalování fosilních paliv a tak chabě bojuje proti klimatickým změnám. Udržitelnost a šetrnost k našemu životním prostření je důležitá věc, ale všeho s mírou a nohama na zemi. Na počátku zimy roku, který propojil několik bezprecedentních krizí, v měsících, kdy v Evropě válka zabíjí desetitisíce lidí, statisíce mrzačí na těle i na duši, ve dnech, kdy je mnohým zlikvidováno živobytí a hrozí jaderný armagedon. Že by hořící tanky, rafinerie i obytné budovy a nesčetné ekologické katastrofy všeho druhu byly jen nevýznamné aranžmá bez souvislostí v osudové árii obecných přání o čisté přírodě a udržitelném klimatu? Naivní a nezralí jedinci extrémně nevhodným způsobem a načasováním dehonestují rozumnou snahu o změnu paradigmatu přístupu lidstva ke svojí planetě. Okupují prostor své Alma mater a nikdo jim za to ani nezkřiví nabarvený vlas a to je dobře. Obávám se, že to nejsou studenti, kteří by byli schopní a ochotni bojovat za autentické hodnoty, které jsou jasně definovatelné, realistické, nikoli pouhou vykřičenou utopii. A už vůbec ne trpět, si myslím. Tito studenti pro mne nejsou zárukou a nadějí, ale rizikem a obavou pro budoucnost, ve svém důsledku i po stránce ekologické a klimatické.

Budiž, nechť jsem přiřazen k protivným staromilcům, kteří již po generace žehrají na to, že tohle za jejich mladých let tak nebylo, že dnešní mladí jsou jiní a horší. Ano je to možné,  rád bych se mýlil.

Tak Václave D. díky za každoroční potkání a paní senátorce Mirce Němcové ze Žďáru přeji vše nejlepší k narozeninám. Tak snad zase za rok.