Adventní zastavení: O radosti a pokoře

S přibývajícím věkem mě každá doba adventní vyzývá k silnější obhajobě několika ctností, kterých se nám chronicky nedostává. Patří sem i radost a pokora.

S přibývajícím věkem mě každá doba adventní vyzývá k silnější obhajobě několika ctností, kterých se nám chronicky nedostává. Patří sem i radost a pokora.

V podstatě si jenom stěžujeme a naříkáme, ačkoli máme mnoho důvodů radovat se z každodenních maličkostí. Lidé se v obavách a v utrápeném očekávání všeho nejhoršího, totálně zblblí televizí a bulvárem, vzdávají momentů normálnosti „tady a teď“. Mezi  prsty jim uniká to nejcennější, každodenní kousek radosti, obyčejného člověčenství. A čas není na prodej. Každá další sekunda má větší cenu, protože jich zbývá už méně.

Když se Dalajlámy zeptali, co ho nejvíce překvapuje na lidstvu, odpověděl: „Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostný ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnosti, následkem čehož nežije ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. Žije jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž by kdy skutečně žil.“

V zamyšlení o pokoře se mi vybavilo krásné podobenství. Zkušený letecký instruktor základního výcviků amerických pilotů řekl kadetovi před jeho prvním samostatným letem: „ Pamatuj, že bůh existuje. Ale ty to nejsi! A teď leť!“

Kdo opravdu věří v boha, ten nemluví jenom sám se sebou, k sobě a o sobě, ale vede dialog. Víra pomáhá i v nejtěžších chvílích lidského života, ale jenom tomu, kdo ji je schopen přijmout, kdo jí žije, nikoli tomu, kdo jí jen předvádí. Vážím si také i tzv. racionálních teistů v historii i v dnešní době, které znám. Odmítají sice klasickou, dogmatickou, křesťanskou věrouku, ale souhlasí s tím, že myšlenka světa s Bohem je rozumnější, než svět bez Boha. Tím připouští platnost vyšší garance smysluplnosti lidského úsilí o mravní hodnoty. Věřící i nevěřící by měli v reálném životě přijmout společné zásady, že si nemůžeme dovolovat vše a zapudit pýchu o své vlastní důležitosti a nenahraditelnosti.

Moudrost k zamyšlení na závěr, kterou jsem zachytil od profesora Cyrila Hösla: „K rozumnému chování, pouze rozum nestačí.“

Přeji Vám velké radosti z maličkostí, nezapomeňte, že smích léčí a vězte, že pokora důstojnosti, ani autority netratí.

Šťastné a společné vánoce.