Antonín Dvořák a Václav Havel

Zádušní mše státního pohřbu pana prezidenta Václava Havla byla mimořádně důstojná a pietní. Jako národ jsme prezentovali světu v pravém slova smyslu to nejcenější co máme. Tradici českých králů ve svatovítské katedrále, o které si Američané mohou nechat jenom zdát. Historii Pražského arcibiskupství od roku 1344. Davy lidí, kteří v Čechách netradičně, zcela spontánně přišli vzdát hold a rozloučit se svým prezidentem. Mimochodem, všimli jste si, kolik tam bylo mladých lidí? To je nadějné. Jenom mi připadlo, že smutek ve tvářích odrážel nejen fakt úmrtí občana Havla, ale i obavu, že něco končí a nevíme, co začíná. 

Zádušní mše státního pohřbu pana prezidenta Václava Havla byla mimořádně důstojná a pietní. Jako národ jsme prezentovali světu v pravém slova smyslu to nejcenější co máme. Tradici českých králů ve svatovítské katedrále, o které si Američané mohou nechat jenom zdát. Historii Pražského arcibiskupství od roku 1344. Davy lidí, kteří v Čechách netradičně, zcela spontánně přišli vzdát hold a rozloučit se svým prezidentem. Mimochodem, všimli jste si, kolik tam bylo mladých lidí? To je nadějné. Jenom mi připadlo, že smutek ve tvářích odrážel nejen fakt úmrtí občana Havla, ale i obavu, že něco končí a nevíme, co začíná.

Ještě jedna okolnost byla mimořádná a světová. Osobně jsem ji silně vnímal a nemám na mysli koncentraci prezidentů a známých lidí. Mimořádně silný zážitek umocňovala nádherná hudba českého-světového skladatele Antonína Dvořáka na text modlitby za spásu duše zemřelého Requiem aeternam dona eis – odpočinutí věčné dejž jim. Mistr dokázal bravurně zakomponovat do notových linek svůj vztah k Bohu a vyzývá nás k pozastavení, bilancování a niterným úvahám o smyslu lidského bytí. Kolik je na světě národů, jež mohou nabídnout tak úchvatné tematické dílo svého hudebního skladatele? S nadsázkou si dovoluji tvrdit, že přihlásit se může jen Mozartovo Rakousko.

 Václav Havel a Antonín Dvořák měli mnoho společného, až symbolicky. Antonín Dvořák je dle strohé definice encyklopedie v mezinárodním kontextu nejznámějším a nejhranějším českým umělcem vůbec. Pokud má v současnosti někdo v širém světě ponětí o České republice, nejčastěji cizinec řekne Havel, potom Praha a pak začíná seznam sportovců podle toho, zda je v oněch končinách známější hokej  či fotbal.

Dvořákova hudba je upřímně lidská a pokorná, stejně jako Havlův politicky styl. A za to je lidé měli rádi. Nelze v krátkosti vyjmenovat všechny čestné doktoráty, rytířské řády, členství v akademiích věd a  filharmonistických společnostech, které Antonín Dvořák jako projev uznání a úcty obdržel. Do konce života však zůstal obyčejný, bez povyšování a arogance. Neměl rád pózy a přetvářky. Stojí zato uvést pro ilustraci část dopisu adresovanému Bohmilu Fidlerovi z 9.1.1886: „Velectěný pane! Musím se Vám upřímně vyznat, že Váš ctěný list mě poněkud zarazil a to sice pro jeho příliš velikou devótnost a pokoru, až to vypadá, jako byste mluvil k nějakému polobohu, za co jsem se ovšem nikdy neměl, nemám a nebudu mít. Jsem docela prostý český hudebník, nemilující takové přepínavé ponižování a vzdor tomu, že jsem se ve velkém hudebním světě dosti pohyboval, zůstanu přece jen tím, čím jsem byl – prostým českým muzikantem.“  Životním heslem Antonína Dvořáka bylo: Bůh, láska, vlast! To jediné vede k šťastnému cíli!“ Nepřipomíná vám to Havlovo krédo o pravdě a lásce? Myslím, že by si oba pánové v mnohém rozuměli.