Fungující společnost potřebuje rovnováhu, ne rovnost

Když jsem nakupoval v Hypernově, ptal jsem se sám sebe a tipoval, kolik asi ty ženský u pokladny vydělávají. A že to není lehká práce. Hned mě taky napadlo, že od hlavního vchodu táhne, že jim může bolestivě zatuhnout krk. 

Když jsem nakupoval v Hypernově, ptal jsem se sám sebe a tipoval, kolik asi ty ženský u pokladny vydělávají. A že to není lehká práce. Hned mě taky napadlo, že od hlavního vchodu táhne, že jim může bolestivě zatuhnout krk. Ale to byla jenom vsuvka mé profesní deformity ortopeda. Pak jsem začal v duchu srovnávat. Včera jsem jako krajský zastupitel studoval mzdové výslednice v krajských nemocnicích. Provozní personál, za což považuji uklízečky a sanitárky, vydělává zhruba 12 - 13 tisíc hrubého. Jak s tím můžou vyžít? Sebekriticky jsem zvažoval nad rekapitulací spotřeby vlastní rodiny. A za to dělají celý měsíc a nežádají žádné dávky a podpory v nezaměstnanosti. Mají můj obdiv a úctu. Ty pokladní asi na tom nebudou o moc lépe. Ještě se mi vybavila starší paní B., která na mne dnes v ordinaci dosti hlasitě naléhala, že nutně potřebuje ty příspěvky na nemohoucnost a úlevy různých průkazek, protože má mizernej starobní důchod, jenom devět tisíc. Dobře - to taky není žádná hitparáda, ale na ty mámy od dětí myslím vážně víc .

Uznávám, je to relativní a není to spravedlivé. Ale absolutně spravedlivé to nebude nikdy. Bláhový a chudý duchem si může namlouvat, nebo mu někdo namluví opak. „Lidé více než svobodu chtějí rovnost.“ prohlásil kdysi Napoleon. Ano, je to zkrátka součástí člověčenství, ale všeho s mírou. Ta vize něčeho absolutně čistého a ušlechtilého je jak absurdní a neuskutečnitelná, tak nebezpečná. Všichni mesiáši, kteří v historii slibovali ráj pro všechny, nakonec stvořili peklo. Z novodobých dějin poučen proto odmítám nebezpečnou ideologii komunismu v jakékoli formě. Nesnáším ty levicové předvolební hambatriky, které cílí na nejnižší lidské pudy a vlastnosti, jako je závist a lenost. Tím jenom zesilují nebezpečnou nenávist a pnutí ve společnosti. To nikdy nic dobrého nepřinese, ani jim, natož pak těm „obyčejným lidem“.

Na druhou stranu a při plném vědomí prohlašuji, že zodpovědný politik by se vždy měl pří řízení chodu státu snažit sociální rozdíly tlumit, kultivovat a držet v přijatelných mezích. Až totiž neomalenost bohatců a cynické politické elity, levicové i pravicové – v tomhle ohledu to bylo posledních 20 let vcelku jedno, přeroste meze trpělivosti těch, kteří za ně pracují, tak právě zase a znovu vzplane davové šílenství a masová touha po rovnosti a lepším světě. Neklidné davy mezitím zapomenou na bolestné poučení z dějin, zase uvěří šíleným radikálům, slibujícím prostřednictvím revoluce ráj pro všechny.

Che Guevara vedl v roce 1964 kubánskou delegaci na shromáždění OSN v New Yorku a prohlásil tam: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat." („Sí, hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando...")

Při listování v příloze deníku DNES jsem se v úvodu článku, který polemizuje nad zveřejňováním platů ve státní sféře dozvěděl, že šéf státního a to zdůrazňuji – státního podniku České dráhy bere základní plat 500 tisíc . Pětkrát více než ministr vlády České republiky. To v současné zadlužené a šetřící době není normální a morální. To není ta míra rozumné a správné společenské rozmanitosti, to je arogance a výsměch těm, o kterých jsem psal v úvodu tohoto textu. A to mi vadí.

Karel Čapek napsal: „Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo něco lepšího než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili, možná, že má fortelnější ruce, možná, že má větší bicepsy, ale tohle všechno ho jen zavazuje. Jen ho zavazuje k tomu, aby toho udělal víc a tím i víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. “

Mám moc rád krédo paní Anny Chlebounové. To byla poslankyně československého parlamentu za první republiky. Pracovitá, se základním vzděláním, ale moudrá žena z malé zemědělské usedlosti v Džbánově u Litomyšle, matka šesti dětí. Geniálně prostě vyjádřila universální a základní princip, že fungující společnost v jakékoli době potřebuje rovnováhu, ne rovnost. Že je třeba tlumit extrémy z jakékoli strany. Anna Chlebounová prohlásila: „Nemá–li sedlák, nemá ani žebrák. Když je bohatý sedlák, je bohatý i král.“