Jak chutná moc

Proběhlo druhé řádné zasedání zastupitelstva Kraje Vysočina. Hlavním bodem programu bylo zřízení výborů a komisí rady. Nenechte se mýlit, jde o velmi důležitý krok. Znamenalo to najmenovat komunistické papaláše do uvolněných, tedy zbytečně placených funkcí předsedů legislativního výboru, finančního výboru a bezpečnostní komise.

Proběhlo druhé řádné zasedání zastupitelstva Kraje Vysočina. Hlavním bodem programu bylo zřízení výborů a komisí rady. Nenechte se mýlit, jde o velmi důležitý krok. Znamenalo to najmenovat komunistické papaláše do uvolněných, tedy zbytečně placených funkcí předsedů legislativního výboru, finančního výboru a bezpečnostní komise. Jinak řečeno, dotáhnout do konce politický kšeft, kdy si socialisté na Vysočině od komunistů kupují z veřejných peněz svoji neomezenou vládu oranžové rady. Pak už se bude čtyři roky pohodlně panovat.

Dnešní dávku arogance vypotřeboval předsedající Běhounek tak, že neumožnil jednat o jednotlivých výborech, komisích a jejich vedení jednotlivě, ale všechno muselo být schváleno v jednom balíku. Hlavně nerozbalovat! Vůbec nepovažovali za nutné naslouchat žádostem opozice o samostatné projednávání, tedy nominace, diskusi a hlasování o jednotlivých výborech a komisích. Je to v rozporu nejen s dobrými mravy a zvyklostmi slušných politiků, ale i v rozporu s jednacím řádem. Ale koho to zajímá? Prostě si řádně odhlasovali, co chtěli a jedeme dál.

Jedna moudrost říká, že to, jaký člověk doopravdy je poznáte, když jej zapojíte do pracovního procesu. Když mu naložíte práci. Divím se, že socialisté nechtějí vědět, jací jejich koaliční-nekoaliční, veřejní–neveřejní, (podle toho, kdy se to jak hodí) kumpáni jsou? Protože jim žádnou práci nesvěřili. Jenom je nechají pokračovat v bezvýsledném nicnedělání v dobře placených funkcích, jak už si uvykli v minulém volebním období. I když alespoň někteří z ČSSD vědí dobře, jací jsou a kdo jsou ti hodní strejcové od STB. Ale zaslepeni touhou po moci rozfoukávají žhavé uhlíky zla. Jednou je plamen může spálit, bohužel nejenom je. Vůbec to nechápu, že si to alespoň někteří (jeden nebo dva) slušní radní, kteří sedí naproti mně, na vyvýšených místech zasedací místnosti krajského úřadu, neuvědomují.

Jsem si vědom toho, že se opakuji. Vím, že již poněkolikáté upozorňuji na reálnou hrozbu a nebezpečí pro naši budoucnost, které vážně vnímám v posilování vlivu komunistů. Z medicíny znám skutečnost, že většina těžkých a smrtících onemocnění, hlavně onkologických, je zákeřná v tom, že se dlouho neprojevují závažnější problémy a ty malé se podceňují a bagatelizují. Pak se ucho utrhne a je už pozdě. Nezbývá než litovat, proč jsme s tím něco nedělali dříve, když to ještě šlo, i když to nevypadalo nijak dramaticky. Stejně tak každá totalita musí společnost infiltrovat nenápadně, vlastně nevinně, často jako úspěšná strana volebního klání. Já budu vždy respektovat výsledky demokratických voleb, pokud se jich ale budou účastnit demokratické politické strany. To znamená nejen legální - nezakázané, ale s programem, který nesměřuje k potlačení samotných demokratických principů a svobod. Úplně názorné, učebnicové příklady máme v nedávné historii, jak z Německa 30. let, tak z Československa po II. světové válce. Jednou to byl fašismus, jednou komunismus, ale to je přece jedno.

Volby do Ústavodárného shromáždění Československé republiky se konaly v neděli 26. května 1946. Byly to první a protože komunisté demokraticky vyhráli, i poslední volby na principu politické soutěže od války, až do roku 1990. Když komunisté v roce 1948 přebírali veškerou moc ve státě, odeslal americký velvyslanec depeši do Washingtonu v tomto znění: „Z amerického pohledu se zdá opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů ani jediná osoba, od presidenta republiky po nejposlednějšího občana, neutrousila na obranu svých politických svobod ani slovo.“

 „To už bylo stejně pozdě,“ dodávám já, z českého pohledu.