Nápis na omítce

13.01.2013

Klaus = zlo. Více než 20 let zdobí tento nápis omítku transformátorové stanice polikliniky, přímo pod oknem mé ambulance. Čitelný je stále stejně, ale můj názor na obsah a poselství tohoto výroku se radikálně změnil, vlastně obrátil o 180 stupňů.

V 90. letech měl Václav Klaus moje sympatie a respekt z ekonomického pohledu. Stále rozumím a ctím ekonomickou podstatu fungování volné ruky trhu. Ale to nesmí být nejvyšší a jediný zákon, který nahrazuje například funkční justici. To není eso v rukávu, přebíjející jiné karty zobrazující nutnost současně ctít právo a morálku. On měl velký podíl na devastaci těchto hodnot ve společnosti. Pokud Karel Janeček říká, že Klaus zpropagoval kradení, je to velmi zkratkovité, ale vcelku výstižné.

Václav Klaus se nestal mým presidentem, už tím, jak se jím stal. Byl to totiž výsledek nepřijatelného zákulisního kupčení v rámci nepřímé volby, včetně zištné podpory komunistů. Když si vybral svoje poradce, machiavellistické provokatéry, dokonáno bylo.

Nelze připomínat všechny narcistické a egocentrické akty, které potvrdily moje temné předpoklady.

Vadilo mi, jak nám ve světě dělal ostudu. I když negativní reklama, je taky reklama, poznamenal by marketingový odborník nad číslem sledovanosti krádeže chilského pera na YouTube.

Vadilo mi, jak se chová k ODS, která mu opět jenom posloužila jako nástroj moci, když ho vysadila na Hrad. Z prezidentské kanceláře, bez jakékoli reálné zodpovědnosti už nemusel maskovat svoje ješitné přesvědčení, že žádný předseda ODS se už nikdy nepřiblíží jeho velikosti, i kdyby to byl archanděl Michael.

Vadilo mi, jak s gustem neustále torpeduje vládu, například větším počtem vetovaných zákonů, než jeho ctěný předchůdce Václav Havel, kterého za to jako vždy mentorsky plísnil a kritizoval. Podpora Bártovi, Dobešovi, Tluchořovi a dalším jistě premiéru Nečasovi neusnadňovala koaliční vládnutí.

Předpokládal jsem, že na konci svého funkčního období bude ztrácet poslední zábrany. Jeho některé aktuální vyjádření zcela mimo realitu a bez jakékoli sebereflexe mi připomínají ministra Zdeňka Nejedlého ve vysokém věku. Nečekal jsem, že mě může překvapit. Stalo se. Diletantská a nemravná amnestie osvobozuje tuneláře, protože mají práva a zcela kašle na lidi, kterým organizovaní zločinci zničili majetky a život. Je to výsměch a další plivanec lidem do tváře.

Jestliže, obrazně řečeno, neustále okopával vládě premiéra Nečase kotníky, sem tam jí uštědřil nějakou tu podpásovku, tak nezodpovědným gestem amnestie doslova jí a celé ODS šlápl na krk. Bohužel jeho excesy odnáší jako obvykle celá ODS, se kterou je paradoxně jeho jméno v povědomí lidí spojeno.

Pan Přemysl Sobotka by nevyhrál prezidentské volby, ale za své umístění může „poděkovat“ někomu jinému.

Vadí mi hyperkorektnost Petra Nečase. Tvrdím, že slušnost není slabost, ale všeho s mírou a jakou váhu má chlapské ANO, když nedokáže také říci NE. Takovéto sprosté amnestii měl říci ne už z principu, vzepřít se Klausovým přehmatům, nebo možná vědomému účelovému jednání. Jistě by tím získal i respekt velké části členů ODS. Takto bude on a my s ním jenom ztrácet a nést trpké důsledky. Smutné obličeje na tiskové konference nemusí Petr Nečas trénovat, protože příležitostí ke zkoušce bude mít dost, po každých dalších exemplárně prohraných volbách.

Jak dlouho bude trvat a kdoví jestli ještě bude možné navrátit důvěru lidí ve stát a spravedlnost? Bude u toho ještě ODS? To nerozsoudí ani soudce Berka, který se může vrátit do taláru, protože také dostal Klausův pardon.

Tato amnestie, její rozsah, nevěrohodnost, nemravnost a důsledky, i provázející mlžení a pseudoargumentace autorů je pro současného presidenta typický a symbolický projev jeho politické kariéry.

Dobrý Bože, chtěl bych věřit, že i poslední.