Potřebná blízkost

12.07.2016

Každý čtvrtek na ortopedické ambulanci kontroluji novorozencům kyčelní klouby, dělám to rád a jsem přesvědčen, že největším zázrakem je narození zdravého dítěte. Na každém dni lidského života záleží. Na těch prvních i posledních. Medicus sanat, natura curat - lékař léčí, příroda uzdravuje, praví antická moudrost o pokoře a umírněnosti, nejen profesní. Pokud není v naši silách léčba vedoucí k uzdravení a blízký konec je neodvratný, snažíme se alespoň o zlepšení kvality zbývajícího života a uhájení lidské důstojnosti. To je paliativní léčba, pro kterou je důležitá rovnováha především zdravotní a sociální péče. Ovšem žádné vybavení, ani servis nikdy nenahradí blízkost rodiny a domov. Bohužel v ČR jen 20% úmrtí nastává v domácím prostředí, ostatní na lůžkách akutní či ošetřovatelské péče. Proto považuji za hlavní cíl a prostředek právě diskutované Koncepce paliativní medicíny v Kraji Vysočina zajistit dostatečnou dostupnost mobilních týmů, kde svým dílem pomáhá lékař, zdravotní sestra, fyzioterapeut, psycholog, sociální pracovník či kaplan, což ve spolupráci s rodinou umožňuje, aby klient mohl zůstat co nejdéle doma. Pro nezbytně nutné hospitalizace, zvl. v terminálním stádiu, využijme adaptované lůžkové zázemí našich bývalých okresních nemocnic. Tam to budou mít příbuzní a starající se zaručeně nejblíže. To je výhodné i pro urgentní podporu základních lékařských oborů při komplikacích. Nejsem příznivcem navrhovaného záměru stavět nový centrální kamenný hospic v Jihlavě.

Umírání není populární téma, ale je neoddělitelnou součástí lidského života. Dešti, větru ani smrti neporučíme. Důležitá je i osvěta a informovanost, proto o tom píšu. A připojuji výzvu, abychom si vážili a užili každého dne, který nám byl dán! Hezké léto, kdekoli, ale pokud možno v blízkosti těch nejbližších!