Projev na sněmu RS ODS Vysočina 29.10.2012

Jednu z možných příčin naší momentální slabosti u nás na Vysočině obecně nazývám dlouhodobé uplatňování strategie silových řešení.

Dámy a pánové, dobré odpoledne,

nejprve bych chtěl všem poděkovat za podporu, důvěru a spolupráci při mé anabázi k mandátu krajského zastupitele. Troufnu si vyjmenovat osobnosti, které mému snažení prakticky, konkrétně pomohly nejvíce. Jenom díky nim jsem mohl například osobně navštívit všechny nemocnice v kraji. Děkuji Janě Fischerové, děkuji Miloši Vystrčilovi a děkuji Slávku Jonášovi.

Historie se prý opakuje, já se domnívám, že spíše stále trvá a pokračuje, jsme její součástí, jenom v jiném aranžmá. Některé atributy i v politickém životě zůstávají, jde o to je jenom vysledovat a rozeznat.

Opravdu nejsem filosof ani politolog, ale zajímám se o politiku i filosofii, takže i mě s omezeným historickým přehledem napadá více podobenství, pokud se snažím o charakteristiku a pochopení současného dění.

Jeden pár nesouvisejících, konkrétních výpadů do poučné minulosti ode mne, prosím, strpte.

Na přelomu19. a20. století profesor politické ekonomie a národního hospodářství Albín Bráf, spoluzakladatel české akademie věd a umění, se říšskému sněmu vyhýbal obloukem, protože říkával: „V parlamentu jsou neinteligentní živly v převaze“. On si to z autority své osobnosti mohl dovolit, protože opravdu žil a svým příkladem dokazoval, že hodnota veřejně činného člověka se má odvíjet spíše z jeho osobnosti, než z členství v jakékoli straně. Albín Bráf žil v obavách, které vyjádřil slovy: „Poměry, ve kterých se do popředí dostávají lidé na základě hlasů neklidné a zdivočelé masy, přivedou svět k zániku.“

Karel Čapek, jako angažovaný intelektuál na počátku 20 let minulého století hodnotil českou společnost jako nevycválané stádo, které nedělá rozdíl mezi soukromým a veřejným zájmem, které kvůli každé slze v oku zakládá politickou stranu. Pozastavoval se nad úrovní parlamentních debat. Množství přetřásaných témat mu přišlo absurdně široké, což vyplývá z toho, že lidé - jednotlivci nedokáží řešit menší problémy sami v sobě. Všichni něco chtějí a po něčem volají, místo aby se zamysleli nad tím, v čem spočívá jejich vlastní úkol a jestli pro něj dělají dost.

Možná nevíte, že se svými ideály Karel Čapek kandidoval v parlamentních volbách v roce1925 aco myslíte? Uspěl? Samozřejmě, že ne.

Dámy a pánové končím svůj úvodní odlehčující historizující miniseminář, kterým jsem chtěl ilustrovat, že lidé jsou stále stejní. Voliče nevyměníme, ale za naši slavnou prohru tentokrát nemohou hlavně voliči, ale my sami. A proto musíme začít také sami u sebe.

Je 16 dní po krajských volbách. V předvolebním čase jsme pozornost věnovali kampani, boji o volební výsledek. Klasickým dogmatem každé předvolební kampaně je prezentace jednoty a sounáležitosti k uskupení politické strany. Eventuelní vnitřní spory jsou odstaveny, tlumeny, neřešeny, maskovány. Tak je to správné, tak to má být.

Právě v tomto čase povolebním, zvláště po volební porážce, by naše otevřená debata v uzavřené společnosti měla obnažit, pojmenovat možné příčiny a vést k nápravě. Tak je to správné. Tak to má být.

Ubi pus, ibi evacua. Když je hnis, tak ho vypusť, zní prastaré lékařské pravidlo. Promiňte - poněkud drsné, ale trefné přirovnání.

V tuto chvíli nebudu dále rozebírat souvislosti s centrální politikou ODS, respektive našeho předsedy pana Nečase, ani s koaliční vládní politikou či vzpourou neschopných v parlamentu.

Vynechám pochopitelné a realitu odrážející vnímání ODS jako strany kmotrovské a klientelistické, což je dlouhodobá těžká nemoc ODS. Ani nebudu komentovat jednání pana prezidenta, který opakovně promarnil svoji příležitost mlčet.

V tuto chvíli se zaměřím jenom na náš kraj, na Vysočinu, protože tam bychom měli začít a tam máme také největší vliv a možnosti nápravy. Právě dnes a tady, nikoli za týden na kongresu. V ideálním případě začněme každý u sebe, ve svém místním sdružení, oblasti a regionu. Neberme to na lehkou váhu, protože toho času nejde o image ODS, ale o holou existenci.

Jednu z možných příčin naší momentální slabosti u nás na Vysočině obecně nazývám dlouhodobé uplatňování strategie silových řešení. Nabízení subjektivních hodnocení výlučnosti osob, bez respektu k objektivnímu hodnocení reality a výsledků oněch jednotlivců, hlavně ve volbách. Některým vyčítám pasvitu, přivírání očí z různých důvodů, které takové jednání umožňuje.

Zdůrazňuji, že strategii silových řešení teď soudím nikoli v rovině programové a ideové, ale především v záležitostech personálních, což je mnohem důležitější. Opakuji: což je mnohem důležitější. Hovořím o stavu a praxi vnitrostranických demokratických volebních a nominačních mechanismů. Nebo ještě jinak, zcela otevřeně a jednoduše, i když zjednodušeně říkám: „Buďme zdrženliví s nominacemi lidí, co neprokázali svoje osobní a politické kvality a volitelnost. A naopak jako projev pokleslé dekadence mi připadá praxe přehlížet a vytěsňovat úspěšné politiky, kteří už v několika volebních kláních prokázali významný preferenční potenciál.“

Souhlasím s politologem Michalem Klímou, který ve své knize píše: „Zpravidla platí, čím větší stranický klientelista, tím více se zaklíná idejemi a zapřísahá ideologií pravověrné pravicovosti, či ryzí levicovostí." Naše praxe jeho teorii potvrzuje.

Některým sebevědomím politikům, kteří ve volbách neuspěli, doporučuji nejprve žádat o restart důvěry mezi svými a až poté žádat o mandát reprezentovat nás na centrální úrovni.

Férová soutěž, zdravá konkurence, respekt k jinému názoru, respekt k většinově přijatému, tedy demokraticky přijatému rozhodnutí, jako je třebas usnesení sněmu. To jsou příklady mechanismů, které při různých příležitostech s hrdostí prezentujeme navenek, které nás odlišují od některých stranických konkurentů. To by měly být hlavní kořeny, ze kterých by měl růst zdravý strom společenství úctyhodných občanských demokratů.

Odpovídá tomu realita? Na to odpovídat nebudu, protože nechci ani komentářem zasahovat do dění v jiných oblastech, to si musí vyřešit sami.

Mám ale i pozitivní zjištění, dobré zprávy v souvislosti s naší slavnou volební prohrou:

Za prvé. Za měsíce volební kampaně se Ota Benc z pro mne neznámého člena vypracoval na kvalitního a perspektivního politika s předpoklady dalšího růstu, se kterým naši političtí konkurenti musí a my chceme v našem snažení počítat.

Za druhé. Radek Necid se nám uzdravil z nebezpečné zdravotní komplikace a to jsem mimořádně rád. Protože to je pro mne úroveň opravdových a nejvyšších hodnot.

Jestli něco, respektive někoho potřebujeme, tak právě takové dnes již známé osobnosti. Mladí, vzdělaní, pracovití a féroví lidé, jako jsou oni. To jsou naše nové politické zbraně, bez nichž by naše politika zněla jenom jako muzika bez nástrojů.

Budou ale potřebovat spolupráci, pomoc a respekt těch zkušenějších, zralých, kteří již opakovaně obstáli a kterým nové tváře mohou pomoci dobít baterky. I tady máme z koho vybírat. Pro jistotu připomínám, že dialog je nejen o schopnosti účastníků hovořit, ale i naslouchat.

Politika je hodně o umění kompromisu, ale v důležitých okamžicích je třeba se jednoznačně rozhodnout, a jasně vyjádřit.

Oba dva dnešní kandidáti do vrcholného vedení ODS, paní Miroslava Němcová i pan Ivo Strejček, jsou zkušení politici a hlásím se k tomu, že na politické moře vypluli z domovského přístavu místního sdružení ve Žďáře nad Sázavou. Svým způsobem znám oba dva. Když se mám zodpovědně rozhodnout, snažím se odfiltrovat emoce. Žádám dostatek relevantních informací a důkladně hodnotím objektivní reálie a fakta i na první pohled neviditelné dosahy jejich politické tvorby. A opět s akcentem k historii a výsledkům voleb druhého řádu, tedy komunálních a krajských voleb v uplynulém období. Není to černobílé, není to jednoznačné. Chci dát přednost tomu, který má zřetelnější ambici a potenciál lidi spojovat a jednotit.

Po zralé úvaze budu na funkci místopředsedkyně nominovat paní Miroslavu Němcovou.

U kandidáta do výkonné rady je moje rozhodování snadnější a jednoznačné.

Jako vyslance Vysočiny ve výkonné radě podpořím našeho vítěze krajských voleb, což je mimochodem usvědčující a nezpochybnitelný důkaz o jeho důvěryhodnosti, úspěšného hejtmana našeho kraje, pana Miloše Vystrčila.

Já jsem uvěřil, že tak je to správné, že to tak má být.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.