Vánoční zázrak

Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista a spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším svátkům. I pro nevěřící je tento čas sváteční. Spojují ho se zakončením kalendářního roku, s tradicí a příležitostí strávit příjemné chvíle v kruhu rodinném a v blízkosti svých přátel. 

Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista a spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším svátkům. I pro nevěřící je tento čas sváteční. Spojují ho se zakončením kalendářního roku, s tradicí a příležitostí strávit příjemné chvíle v kruhu rodinném a v blízkosti svých přátel. 

Je to čas, kdy vám i neznámí lidé přejí stiskem pravice štěstí. Zkrátka čas vánoční umí povzbudit ve většině lidí to lepší i zájem o ostatní a chuť pomoci potřebným. Svým způsobem to funguje vždy, i v šílené době, kdy lidskost a lidská důstojnost byly arogantně ušlapány. Mám na mysli známou a pravdivou událost z roku 1914, která se připomíná jako vánoční zázrak 1914.

Od zahájení válečných operací v srpnu 1914 uplynulo již téměř pět měsíců nelítostných bojů, které šokovaly vojáky obou stran brutalitou a rozsahem ztrát. Za mrazivého úsvitu 25. prosince 1914 uslyšeli Britové, hájící postavení kolem belgického města Upry, zpěv vánočních koled, který se ozýval z protilehlých německých zákopů. Zároveň se jim naskytl neobvyklý obraz. Celá německá linie byla vyzdobena vánočními stromečky. Němečtí vojáci se také jako první osmělili vyjít beze zbraní do válečné zóny, země nikoho a vyzývali Brity, ať se k nim připojí. Jako tlumočníci se uplatnili Němci, kteří před válkou pracovali v Anglii. Stalo se a vojáci obou stran si mezi krátery od granátů začali vyměňovat cigarety, knoflíky a drobné dárky. Navzájem se hostili ze svých skromných zásob. Anglický švestkový pudink prý vojákům Bavorského pluku velmi chutnal. Dokonce hráli i fotbal. Hlavní utkání skončilo vítězstvím Britů 3:2. Hra byla předčasně ukončena poté, co se míč propíchl o ostnatý drát. Německý voják Gustav Riebensahm si poznamenal do svého deníku : „Angličané jsou za příměří nesmírně vděčni, protože mohou hrát ten fotbal“. Jeden britský voják otevřel provizorní holičství a bylo jedno, ze které strany bojiště jsou jeho zákazníci. Vojáci obou stran využili toto příměří také k pochování svých padlých kamarádů. "Britové a Němci nastoupili v řad vedle sebe a německý a britský polní kurát se střídavě modlili. To vše proběhlo s velkou posvátností a zbožností," zapsal si britský poručík Edward Hulse. Vojín Davey si do svého deníku poznamenal: "Nejzvláštnější Vánoce, jaké jsem kdy zažil a pravděpodobně kdy zažiji. Je těžké uvěřit, že se to vše vůbec stalo". Jeden rakouský kaprál si údajně v dopise svému domácímu stěžoval na bratříčkování s nepřítelem. Jmenoval se Adolf Hitler. A pak se znovu rozpoutaly kruté boje. Bestie válečného šílenství nabírala na síle a zuřivosti. V dalších letech už válkou zcela vyčerpaným a odlidštěným stínem vojáků, kteří přežili peklo, přišlo neuvěřitelné, co se tenkrát v roce 1914 mohlo stát.

Těžké utrpení, bolest a beznaděj ale prožívají lidé i dnes, jenom v jiných zeměpisných šířkách. Jejich bída a strádání je obyvatelům české kotliny stejně vzdálené a nepředstavitelná jako události staré sto let.

Nedávno jsem zahlédl v jednom publicistickém pořadu rozhovor Michalem Vieweghem, který se právě vrátil z Afriky, kde pomáhal v misi UNICEF. Řekl úplně stejnou větu, kterou mi svěřil kolega lékař, který pracoval v rovníkové Africe : „Ani netušíme jak se máme dobře.“ S plným košem v Kauflandu si mnozí sborově stěžují jak je zle a bude hůř. Ostatní nestíhají sehnat všechno, o čemž je televizní reklama přesvědčila, že bez toho nemůžou žít. Chvílemi to vypadá, že Blaničtí rytíři už budou muset vyjet z hory!

Přeji všem, aby nám Vánoce pomáhaly lépe rozeznávat ty opravdové, trvalé hodnoty a to i dobách samozřejmého míru a návykového blahobytu. Hlavním poselstvím betlémského příběhu Vánoc je, abychom pečovali o svoji lidskost a rozvíjeli ji. Nechť nás Vánoce znovu učí pokoře a činí nás tak šťastnějšími.