Zakarpatská Ukrajina

13.06.2017

Vasyl D. se narodil se v Uhersku, tedy v Rakousko-Uherské monarchii. Mládí prožil v Československu. Druhou světovou válku v Maďarském království. Většinu života strávil v Sovětském svazu a zemřel na Ukrajině. Že by světoběžník? Ale, kdeže. Celý život nevytáhl paty z Mukačeva.

Rusínové, Ukrajinci, Maďaři a další národnosti, kteří dnes žijí v této krásné zemi se ale většinově s vděčností shodnou, že období největšího hospodářského pokroku a rozvoje společnosti bylo ve dvacátých a třicátých letech 20. století, kdy byla tato krajina součástí Československé Republiky. Byly položeny základy systému demokratické státní správy, samosprávy, školství, zbudována potřebná infrastruktura. Naši předkové, a že zde žilo a pracovalo více než 30 tisíc Čechoslováků, vytvořili obrovské dílo, ze kterého místní často žijí do dnes.

Již před 10 lety podepsali představitelé Kraje Vysočina a Zakarpatské oblasti smlouvu o spolupráci. Nezůstalo jen u formalit a několika zdvořilostních návštěv. Ve vzájemné komunikaci i prostřednictvím zřízených orgánů jako je Stálá konference či Dobročinný fond ViZa byly realizovány, obvykle ze zdrojů EU, stovky projektů v oblasti školství, mládeže, sociální a zdravotnictví. Ten seznam je opravdu dlouhý. Je to vždy polovina nákladů na rekonstrukce budov, které jsou často v původním prvorepublikovém stavu, jako jsou výměny oken, zateplení, oprava střechy, sociálních zařízení, renovace topení atd. Stejně důležitá a prospěšná je i realizace tzv. měkkých projektů, což jsou výměnné pobyty dětí, mládeže, studentů, společné akce kulturní, sportovní, vzdělávací, které přispívají k vzájemnému poznání a přátelství obyvatel obou regionů.

Jako zastupitel našeho města jsem měl možnost zúčastnit se pracovní cesty na Zakarpatí, kterou v květnu organizoval Kraj Vysočina. Věřte mi, že vidět a zažít je mnohem důležitější, než jenom diskutovat nebo číst materiály. Setkal jsem se také s představiteli města Chust, kteří o přímou spolupráci se Žďárem stáli už v minulém volebním období a opakovaně. Vyřídil jsem pozdravy a deklaroval náš seriosní zájem i ambici povýšit naše vazby na novou úroveň. Věřím, že by mělo smysl přiřadit naše města k partnerským, jako to funguje mezi Jihlavou a Užgorodem, městem Pelhřimov a Mukačevo.

V současnosti jsou partnery města Žďár obec Cairanne ve Francii, s necelou tisícovkou obyvatel. město Flobecq v Belgii, které má přes 3 tis občanů a německé město Schmölln, kde žije asi 13 tisíc lidí. Všechny leží západním směrem od České Republiky, ve vyspělé a bohaté společnosti.

V tomto kontextu mě osobně dává partnerství s městem Chust potenciál další kvality a přidané hodnoty. Okresní město Chust má 28 tisíc obyvatel. Máme kus společné historie a možnost navázat na odkaz píle a zájmu našich předků. Podobný je charakter obou regionů, co se týče krajiny, tradice kulturní a křesťanské i zkušenost s budováním socialismu. Blízká si je mentalita slovanských národů a jejich jazyky. Ukrajinština je silně podobná Slovenštině. I když pozor, např. když řeknete, že je to úžasné, tak to v ukrajinštině znamená hrozné. Nebo zápach je vůně. A víte, jak se řekne prosím – buď láska! O Český jazyk mají Ukrajinci upřímný zájem i proto, že v naší zemi žije a pracuje početné společenství krajanů.

Deset let prokazatelně efektivní a mimořádně úspěšné spolupráce obou krajů je zárukou. Kolegium zkušených a znalých lidí nám ochotně nabízí know how a místo v týmu. Můžeme spojit příjemné s užitečným. Obohatit se poznáním a přátelstvím, přitom i pomoci těm, kteří měli v historii méně štěstí a příležitostí. Osobně jsem se přesvědčil, že upřímný vděk a dětské úsměvy za to stojí. Nám to může také pomoci. Např. si uvědomit, že samozřejmé jistoty a komfort našeho běžného života jsou pro jiné naprosto nedostupné. Kdo to dokáže, může si připomenout i lidské hodnoty, jako rodina, pokora, ale i např. zdravé vlastenectví, které jsou u nás všeobecně více rozmělněné a zfalšované.

Tak buď láska!